1. Po vyhnání etruského krále vzniká republika (res publica = věc veřejná). V čele stojí 2 konzulové, volení na jeden rok (moc správní, soudní, vojenská) z patriciů. V práci jim pomáhali další úředníci (censoři, prétoři, quéstoři...). Jen v době ohrožení byl zvolen na půl roku diktátor. Senát zůstal poradním orgánem (300 patriciů od 30 let). Plebejové se účastnili pouze lidového sněmu (centurijního). Všichni obyvatelé měli povinnou službu ve vojsku.

2. Boj plebejů s patricii o politickou moc - trval až do 3. století př.n.l. Nejprve si plebejové vynutili zřízení vlastního úředníka - tribuna lidu, který hájil jejich zájmy v patricijském senátě a měl právo veta = rozhodného zamítnutí nevyhovujícího rozhodnutí. Poté bylo sepsáno dosavadní zvykové právo = zákony 12 desek (proti zneužívání zákonů patricii= zrovnoprávnění). Nakonec dosáhli plebejové práva sňatku s patricii, dále i funkci konzula a ve 3. stol. př.n.l. už rozdílů nebylo. Protože úřady byly čestné, a tudíž bezplatné, mohli je zastávat pouze nejbohatší patriciové nebo plebejové - tito postupně vytvářejí nejzámožnější vrstvu Říma - tzv. nobilitu.

3. Expanze a ovládnutí Itálie: Řím nejprve vedl řadu obranných válek proti Etruskům, Keltům = Galům (vyplenili Řím). Postupně tyto války nabraly dobyvačný charakter a roku 272 př.n.l. dobytím řeckého Tarentu Řím ovládl celé území Itálie, kromě Předalpské Galie. Dobytá území se stala římskými spojenci (s povinností voj. pomoci a částečnou autonomií) nebo koloniemi. Římané se považovali v Itálii za jediné plnoprávné. Díky dobyvačným válkám plyne do Říma bohatství, začíná se razit stříbrná mince. Z válek je také zisk otroků - rozvoj otrokářského systému. Nobilita velmi bohatne.